" Tak tedy sedím na té cyklistické stezce a upírám pohled tam, kde tuším východ Slunce. Už se trochu rýsuje za kopcem v dáli na druhé straně břehu řeky Ostravice. Když se do toho zářícího kruhu upřeně díváš, začne pulsovat. Najednou místo růžové barvy je bílý a sálá různými pohádkovými barvami(ten obraz se mi vryl do paměti)... Asi jsem se musela dívat moc zasněně, protože cyklista projíždějící kolem, kterého bych si asi v mém zamyšlení ani nevšimla, zastavil o pár metrů dál. "  


A dál.. dál je konec a taky začátek, všechno a nic.Takové malé zázraky, nejmilejší věci